09. dubna 2010 | Autor: Richard | komentáře
Brouzdám si s nákupním košíkem mezi regály. Tady máme ovoce a zeleninku - šup s ní do košíku, který v zápětí strhávám doprava mezi regály s makrelami a sardinkami. Další zatáčka je stoosmdesátka levotočivá, beru jeden olej, jeden ocet a šup pravotočivá, těsně míjím ostrůvkové regály se zbožím v akci… Už doma si píšu seznam tak, abych měl jednotlivé položky rozepsané podle toho, jak budu míjet regály v obchodě. Šetří mi to čas i nervy. Pokud ale nejde o plný žaludek, nýbrž třeba o elektroniku, nejezdím ji nakupovat do supermarketu, kupuji ji na internetu. Člověk rád ušetří čas, a když nakoupí u důvěryhodného internetového obchodníka, tak si stále častěji ušetří i nervy (při koupi i v případě pozdějších reklamací).
Posledně jsem přes internet kupoval fotoaparát. Věděl jsem zhruba i značku, kterou jsem chtěl. Do vyhledavače jsem zadal "fotoaparát Nikon" a proklikával se výsledky.
První, velmi podstatný, rozdíl mezi supermarketem (kamenným obchodem) a eshopem tkví v tom, že kamenné obchody mají pouze jeden vchod, zatímco eshop má přesně tolik vchodů, kolik má zaindexovaných stránek ve vyhledavači. Mnoho lidí zde asi překvapí, že na okřídlené "Vítejte v našem super eshopu" většina zákazníků nenarazí.
Faktem je, že většina klientů stráví 80 % času připomínkováním a úpravami úvodní stránky eshopu a ostatním stránkám už tolik pozornosti nevěnují. A to i přesto, že pro uživatele elektronického obchodu je velmi důležitá právě ta stránka, na kterou jej vyhledavač přenese (tzv. landing page) což je u eshopu velmi často seznam produktů nebo přímo stránka s konkrétním produktem.
Když se dostanu do neznámého supermarketu a mám koupit konkrétní věc, stoupnu si do uličky a hledám pomocí cedulek ten "správný regál", když to nezabere, ptám se prodavače (pokud tam nějakého najdu), protože mi nic jiného nezbývá. Neodcházím, další kamenný obchod je totiž většinou v nedohlednu.
Na internetu je tomu jinak. Vyhledavač ve výsledcích vyhledávání ukáže hned několik obchodů a po kliknutí na kterýkoliv z výsledků nás (většinou) zavede k požadovanému "regálu" nebo přímo na konkrétní produkt. Takže pokud se jako zákazník v eshopu „ztratím“ nebo nemůžu něco najít, nezavolám si prodavače, aby mi poradil, ale prostě jen zavřu okno prohlížeče a jdu ke konkurenci.
V každém eshopu je důležité, aby zákazník věděl:
1. kde se v eshopu právě nachází (drobečková navigace, menu)
2. jak se dostane k jinému regálu (například k další značce) nebo k pokladně
3. kde je nákupní košík a jak vyřídí svůj nákup
Jsem v supermarketu a stojím ve frontě u pokladny. Čím delší fronta a čím víc dětí, tím víc peněz mě nákup stojí. Ilustruji to na následujícím rozhovoru s dcerami:
"Tatí, můžu si koupit tady to lízátko? Prosím, prosím."
"Ne!"
... 2 minuty v podobném duchu…
"Tatí, tak aspoň tady ty žvýkačky…“
"Ach jo, no co s tebou…“
"No tak já chci taky ty žvýkačky tatí, když může Bára."
Takhle pěkně to funguje v kamenných obchodech, ale ne na internetu.
Pokud se před posledním krokem a kliknutím na "Potvrdit objednávku" (třeba s tím Fotoaparátem Nikon) z pravé reklamní lišty dozvím, že eshop nabízí velmi výhodně Fotoaparát Olympus, který je o 3000,- Kč levnější a velmi podobný tomu co mám zrovna v košíku, prostě nákupní proces přeruším a kliknu na tento produkt. Je to škoda, protože nákup už mezitím mohl být dokončen.
Když zákazník klikne na tlačítko "Do košíku" nebo "K pokladně" není vhodné jej rozptylovat zbytečnými informacemi, které s procesem „dokončení objednávky“ nesouvisí! Můžeme ho totiž lehce ztratit.
Zásadní rozdíl mezi stylem nakupování žen a mužů tkví v tom, že většina mužů ví, proč do kamenného obchodu míří, co tam chce koupit a přemýšlí, jak na to, aby co nejrychleji vypadl. Zatímco ženy rády prochází obchody a přestože chtějí koupit konkrétní věc, jsou schopny strávit v obchodě několikrát více času prohlížením dalšího zboží.
Největším objevem pro mě bylo, když jsem zjistil, že (některé?) ženy takto nakupují i na internetu… :)